Tradiční čínská medicína
Historie TČM
Čínská tradice datuje počátky tradiční léčby přibližně od 3. tisíciletí př. n. l. Přesné počátky je obtížné dohledat. Některé prameny uvádějí dokonce i delší historii léčitelského umění (v ústním podání). Psané dokumenty se většinou nedochovaly v originále, byly stále opisovány a tak je i datování písemných dokumentů složité. Za základní dílo čínské medicíny je považována Vnitřní kniha Žlutého císaře (Chuang-ti Nej-ťing / Huangdi neijing) z 27. stol. př. n. l., ačkoliv skutečný autor ani doba vzniku nejsou přesně známy. K tomuto dílu se vraceli a vztahovali všichni pozdější autoři. Druhým základním dílem, také z doby před naším letopočtem, je Kniha složitostí (Nan-ťing / Nanjing).
Základní charakteristika čínské medicíny
- Celostní přístup v pojímání člověka. Člověk je chápán jako součást vesmíru - jako buňka ve větším organismu, která je s ním spojena a podléhá stejným zákonům jako celý vesmír. Stejná jednota platí i uvnitř lidského těla, kde jsou jednotlivé části propojeny a vzájemně se ovlivňují.
- Léčba na základě detailní diferenciální diagnostiky, tj. postupu k určování aktuálního stavu fungování organismu a určování příčin onemocnění. Zdravý člověk, jako celek, a jednotlivé orgány, jako jeho části, se navenek projevují určitými příznaky. Při onemocnění jsou některé z nich atypické a signalizují nerovnováhu nebo chorobu. Detailní diagnostika umožňuje nalézt základní příčinu disharmonie a poté ji i cíleně léčit.
Praktik získává základní informace pomocí čtvero metod: zrakem, sluchem, dotazováním, palpací pulzu. Získaný soubor informací dále analyzuje a zatřiďuje do celého komplexu vztahů v rámci organismu i v souladu organismu a přírodního prostředí.
Metody léčby v TČM
Podle výsledků diagnostiky navrhuje praktik TČM nejvhodnější terapii pro klienta, případně kombinaci těchto metod.
- Fytoterapie - bylinná léčba
- Dietetika
- Akupunktura
- Moxování
- Baňkování
- Tuina masáž
- Qigong